Jan Laštůvka: Co je zdraví sportovce?

Soustředění? 
Mně se lépe chytá pod tlakem. To je napětí, které zapne ve mně všecko. 

Zodpovědnost?
Po kom ji mám? Nevím, asi po mém dědovi. Jestli ji brankář potřebuje? No jistě. Brankář potřebuje hodně zodpovědnosti, řekl bych za celý tým. Já si prostě nemůžu dovolit být individualista jako třeba útočník, ten takový musí být. Já zas musím myslet na celý tým. Myslím si, že brankář musí mít, víc smyslu pro kolektivní hru.

Životospráva sportovce?
Nekouřím, před zápasem a při tréninku nikdy nepiju, když něco oslavujeme, nějaké vítězství, tak trochu. Po zápasech strečink, relaxace…
Začal jsem fotbal v 6 letech. To jsem byl na hřišti od rána do večera. Bavilo mě to. Dnes bych řekl, že kariéru si každý buduje sám. Věřím, že kdo maká, k tomu prostě štěstí přijde.

Zdravotní potíže?
Měl jsem zdravotní potíže. To bylo asi před 2,5 lety. Marodil jsem 2 měsíce s meniskem, který jsem si utrhl při zápase se Spartou. Pak byla operace, rehabilitace. Potom jsem taky bral podpůrný prostředky. Kluci, co s tím měli zkušenosti, mi doporučili Gelmodel. Zabral a já mu pořád věřím. Fakt pomáhal. Dneska už se starám o svý končetiny, a tak koukám, abych měl Gelmodel vždycky, když někam vyjedeme. Zdravý klouby brankář potřebuje. Ale fakt je, že nejsem u nás sám, kdo Gelmodel vyžaduje.
Asi tak 15% zápasů se neobejde bez šrámů, takže si umíte představit, co to je, když vás někdo nabere, anebo se jen tak hodíte na zem. 

Jak vidím letošní sezónu?
Někde uvnitř mi všecko říká, že to zvládneme dobře. Mám to někde uvnitř, mám to skoro bych řekl v každé buňce. Už na začátku jsem to říkal i manželce, která se na mě jen tak dívala a asi si myslela že moc mluvím.

Jaký mám vzory?
Mám vzorů hodně. Není to jenom někdo vynikající. Přání mám takový, aby mi vydrželo zdraví. Samozřejmě, že mám tajný přání, sny. Jenomže o tom bych nerad mluvil. Já jsem pověrčivý, jako každý, kdo na něčem maká, tak bych o tom nerad mluvil, aby se mi splnilo.